Jen mě nelituj

Jarek Nohavica

1:JG#men mě nelituj, nC#meklepej nF#7a mé dveře
s chrHyzantémou v dlD#7ani,
hrC#ma na lF#7itování kHončí v prvním tahu,
neplivej lD#másku na podlC#mahu,
nestůj mi F#u bytu, jen mě nelitG#muj.
TC#ma slova jsF#7ou jen guláš dvHakrát přihřívF#/Baný,
C#ma to mě nF#7ezachrání, a tHo mi nepomůže,
a tak nD#mesvlíkej mě z kC#může,
celý zvF#ědavý, celý zvHědavý,
jak vlF#/Bastně vypadG#má takový mC#malý pohřeb,
na který si člF#7ověk sám nastřHádá.
R:Jó, kdybych byl vrHabec, sezobal bych zF#rní
všem ptG#mákům, co v Eokolí jsHou,
srdce měl bych slC#mabé a žaloudeček pF#lný
a dEuši rozčepýřenHou.
R:Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní
od domu k domu do všech světových stran,
a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní
a co píše tamten pán.
*:JC#mó, kdybych byl, žEil bych si, žil,
a šťHastný bych byl jF#/Bako pytel blech,
ale jC#má jsem, co jsem, a nF#7evěřím lítostHem.
2:Jen mě nelituj, opřený o zábradlí
mám ještě dvacet sedm zubů,
nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl,
koukni se na racka, jak vzlétl
směrem k úsvitu, a tak mě nelituj.
Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát,
slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara,
a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu,
stojím na prahu a koukám: velká paráda,
z mých dveří vychází pohřeb,
na který jsem si sám nastřádal.
R:Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal
a střemhlav padal dolů jako archanděl
a na severní straně nejvyšší hory světa
bych svoje tajné hnízdo měl.
R:Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži,
purkmistry a pány ze sna budil bych,
a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží,
a k ránu bych pak ztich'.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:00:53.271+00:00
Výsledky hledání: